Wednesday, February 20, 2013

Můj "hubnoucí" příběh

protože, ta doba nebyla jenom o hubnutí..

Taak..jsem se konečně rozhodla a dokopala sepsat, jak jsem se dostala ke zdravému životnímu stylu (nebo alespoň k pokusu o něj) :) Nepíše se mi to moc dobře, ale napsat to musím, patří to ke mě, takže by to tu na blogu mělo být napsáno..Huh, tak jdeme na to:D
Začala bych asi 8. třídou, kdy jsem byla v nemocnici, kvůli nějakým uzlinkám v břiše a v rámci pobytu mi našli zánět žaludeční...sakra, jak to bylo..jo sliznice..:D Nic hrozného, jen jsem konečně přišla na to,proč se mi někdy udělá nevolno po smažených věcech atd. Váhu jsem neřešila, nikdy jsem nebyla nějaká tlustá, tehdy jsem vážila nějakých 53 kilo. Léta běželi a já na konci prváku vážila 56,což nebyla nějaká převratná váha, ale nebyla jsem nějaká vyhublá, možná trošíčku silnější než podle mě hubený holky. Léto 2010, dovolená, měsíc v Anglii,kde jsem zhubla kilo,což nechápu,protože jsem se tam cpala sandwichema, sladkostma a začla tam má láska k latté :D Na začátku druháku jsem teda vážila nějaký 55, pořád jsem jedla tak nějak normálně, pizzy, těstoviny,všechno:) V listopadu mě ale doktor poslal na další vyšetření a mě zjistili lehčí kýlu jícnu, taky nic hrozného, jen se mi zase objasnilo, proč po pálivém jídle, mám pocit jako kdyby mi někdo chtěl vyrvat hrdlo:D Ale začala jsem si pomalu hlídat,co jím, přestala jsem tolik jíst, do Vánoc jsem měla 54, vynechávala jsem večeře.. a teď to přijde..rok 2011

Začínala jsem prostě úmyslně nejíst, po jednom maturitáku jsem zhubla kilo za noc dalo by se říct, po dalším další kilo..Takže někdy v březnu už jsem byla na 53 kilech, do toho jsem neměla zrovna štastný období v osobním životě, nespala jsem, nejedla jsem..Ráno activie, pak domu trošku jídla,co bylo doma uvařeno. Nedělalo mi problém být od 8 ráno do 6 večer bez jídla, hlad už jsem neměla.  O víkendech jsem ale jedla doma, třeba těstoviny a podobně,ale přes školní týden ne..Okolí si začalo všímat a mě nešlo zastavit ten koloběh. V červnu jsem měla 49 kilo a odjela na skautský tábor, kde jsem sice měla ze začátku potíže do sebe dostat víc jídla, ale zvládla jsem to. 
Ten hrozný koloběh skončil, všechno se u mě srovnalo a já začala normálně jíst, zdravě, sice ne tak jako teď,ale už jsem se nikdy nevrátila k pizze a sladkostem na plno. V září jsem odjela na rok do Anglie, což je taky kapitola sama o sobě.
První půl rok byl hrozný..Nerada na to vzpomínám, ale od února, se k nám domů nastěhovala Norka Sara, která zbožnovala sport, bavilo jí zdravě jíst a zkrátka jsme byly takový dva blázni do zdravého vaření a cvičení, naše Host máma Lynda začala držet Detox diet, kde nebyla povolená pšenice, mléčné výrobky a maso jen o víkendu, držely jsme jí tak dva měsíce a mě to opravdu pomohlo, vyčistit si organimus, pleť se mi zlepšila, měla spoustu energie..A díky tomu jsem se dostala tam,kde jsem teď. Samozřejmě nedržím žádnou dietu, jen jsem si převzala to nejezení pečiva, protože mi to zkrátka dělá dobře takhle:) Po příjezdu domů jsem naskočila na režim cvičení ,tak jako v Anglii, tzn. skoro každý den, začala jsem jíst pravidelně, vytvářet zdravé recepty, zajímat se o jídlo,ne jako o nepřítele, ale jako o mooc dobrého přítele :D Založila jsem blog v létě a teď jsem pořád na stejném místě, nehubnu, rýsuju a jsem šťastná, moc šťastná:) 
164 cm, 50 kg. 


Tak neobvykle vykecávací článek je hotov, ani to nebolelo :D 
Nejsem pyšná na to,jak jsem zhubla, ale už stalo a čas nevrátím..
D.

18 comments:

  1. Krásný článek, kromě těch zdravotních potíží jsi měla štěstí na lidi kolem sebe:). Kdybych měla doma přítele co rád detoxuje, dopadla bych stejně jako ty :D. Jenže.....
    Takže u mě je to o hlídání a o hřešení:))).

    ReplyDelete
  2. a ted si úžasná =) a z toho co bylo se můžeš jen a jen poučit =o) jednou se odvážím a napíšu také článek na toto téma =) ale až jednou... držím palce =o)

    ReplyDelete
  3. Super, že jsi se svěřila se svým příběhem! :) Naštěstí to nedopadlo až tak hrozně, jak mohlo, takže na sebe buď hrdá, že jsi to extrémní hubnutí zarazila a teď jsi se sebou spokojená :))

    ReplyDelete
  4. Díky za příběh, čtu je ráda. Ty zdravotní problémy nezávidím, ale jinak myslím, žes to neměla nějak drastické, je fajn, že teď už jsi v pohodě, váhu máš parádní, já mám o cenťák míň, ale 50 už asi v životě neuvidím :D

    ReplyDelete
  5. Mám ráda příběhy, které mi o lidech poví o hodně víc, než se dá poznat z normálních článků. Je super, že jsi už tam, kde jsi šťastná! Myslím, že velká většina si v dospívání se stravováním užila své, taky bych v tomhle ohledu měla radši jinou minulost, ale s tím už nic nenaděláme ;)

    ReplyDelete
  6. Tyjo, tak to si nedokážu představit třeba celý den nejíst, to bych určitě nevydržela :( No hlavně že teď jsi šťastná, vše si zvládla a můžeš na sebe být pyšná :)

    ReplyDelete
  7. Jsem za tvůj příběh ráda.
    Nikdo z nás to neměl lehké.
    Doufám, že teď už tě žádné zdravotní problémy nepotkají. Máš krásnou váhu v poměru se svou výškou, tak si ji jen udržet. :))

    ReplyDelete
  8. Jsem na tebe pyšná, že jsi to napsala.
    *tojono*

    ReplyDelete
  9. tak hlavně že to všechno dobře dopadlo a jsi ted štastná! :)

    ReplyDelete
  10. No tak ještěže to dobře dopadlo! jak jsem četla těch 49 kilo, trochu mě polilo horko :D

    ReplyDelete
  11. Myslím si, že to není nic, za co by ses musela stydět:-) Každopádně je dobře, že teď jsi na té správné cestě, a že jsi štastná:-)

    ReplyDelete
  12. hezky napsano. Prosla sis teda dost vecma. Ja si telo rozhodila nejezenim a taky mela ruzne zdravot. problemy, ted uz vim, ze vsechno se ma s mirou a hladovky a prejidani uz se me doufam netyka.

    ReplyDelete
  13. Ahoj,
    děkuji. :-)
    Na snídaních se dá hodně vyřádit. :-D
    Podle mě je kus pečiva se šunkou a zeleninou taky energeticky i obsahově v pořádku a nenarušuje to konvenci zdravého životního stylu. :-)
    Moc se mi líbí tvoje recepty, hlavně ty záívitky bych si hned dala, mmm. :-D Kde se dá sehnat rýžový papír? :-O

    ReplyDelete
  14. tvůj příběh je jeden z těch, jak se docela dost slečen dostane do zdravého životního stylu. Zdravotní potíže nejsou nic příjemného. Já sama o tom vím hodně. Taky se chystám napsat článek o tom, jak to se mnou bylo, ale nějak ještě nevím, kdy se k tomu dostanu

    ReplyDelete
  15. Dopadlo to ještě dobře, za což jsem ráda a moc ti to přeji!

    ReplyDelete
  16. Hezký příběh.. lidi mají různé důvody, proč začít dělat v životě změny, ale když jde o zdraví, tak to je podle mě ta největší motivace. Můj kámen úrazu byly záda - práce u počítače mi dala pořádně zabrat a já každý den vstávala s postele s většími bolestmi. Nakonec jsem si řekla dost a začala se pořádně hýbat, začalo to procházkami, potom běh, plus nějaké posilování a jóga. V motivaci mi pomohlo taky to, že jsem si koupila pořádné dámské sportovní legíny a vůbec oblečení na sport - když už za to ty peníze dám, tak mi to přece nemůže ležet ve skříni. Dneska už je to pro mě zvyk a na bolest zad si ani nevzpomenu.

    ReplyDelete
  17. Já jsem také hubla a to docela dost dlouho... Hodně mě u toho doprovázela celá řada různých problémů, ale nic, co by se nedalo vyřešit. Jedním velikým pomocníkem na této cestě pro mne byly cbd kapsle , díky kterým jsem dokázala mít svůj stresový režim nějak pod kontrolou a pomáhalo mi to hodně při tom, abych se z toho všeho tak nějak nezbláznila :)

    ReplyDelete

Děkuji za komentáře:) Odpovídat budu k vám na blog nebo do komentářů, nejde mi přidávat odpověď:(



blogger template by lovebird