Taak..je to tady. Konečně jsem se pustila do psaní mého několikrát slibovaného článku:)
Článek bude hodně povídací, tak doufám, že ho někdo dočte do konce!:D
Všechno začalo někdy v lednu 2011, kdy nám do školy přišel leták od jedné agentury na pobyty v zahraničí. Dříve (léto 2010) jsem byla na měsíc v Anglii a máma na mě tlačila, ať už si pobyt rezervuju znovu na léto 2011..no a najednou ze mě vypadlo: a co kdybych jela na rok? Z rodičů vypadlo okamžitě ano..Pak přišel měsíc, kdy jsem měla vnitřní souboj: ano, ne,ano, ne, ano, ne..:D
Do toho se rozhodli další tři spolužáci, že pojedou a ani jsem nemrkla a už jsem seděla na pohovoru v agentuře..:D Což bylo definitivní ano. A začalo čekání na rodinu..a spoustu dalších problémů (viz.můj hubnoucí příběh). Až v červnu-dva měsíce před odletem- si mě konečně někdo vybral!
62 letá Lynda z Chesteru a budu mít do konce host sestru z Rakouska! (to jsem ještě nevěděla, co je zač že....:D
Přišlo léto a loučení. Do toho jsem se dala dohromady s přítelem, který odlítal na rok do Ameriky. A z mého těšení se stal spíš smutek, protože být v Americe..tak daleko, časový posun.
No nic, přišel den odletu a můžu vám říct, že pokaždé, když jsem u nás tady na tom samém terminálu..tak i po dvou letech mi je na zvracení, chce se mi brečet a utéct pryč..:D Jo, až tak to byl tehdy silný okamžik, když se se mnou loučila mamka, brácha, dvě nejlepší kamarádky a přítel..
Po příletu do Londýna jsem se stále držela ještě Čechů, hlavně jsem tam měla ještě kamaráda-spolužáka:) Tam jsme měli pár dní "soustředění" před odjezdem do rodin.
A pak konečně! Cesta do Farndonu!
Vypadá to jako jeden velký dům, ale je to klasický anglický dvojdomek:) Můj je ten nalevo a okno vpravo nahoře! Prvních pár týdnů jsem zkrátka nemohla pochopit ty jejich krátký ploty.. Ale pak mi došlo,že v Anglii se opravdu nekrade a že se není čeho bát. Dokonce jsem se dostala do domu, ikdyž jsem neměla klíče...:D stačilo jít do zadní zahrady a otevřít si terasu:)
Pár slov o Lyndě a škole a vrhneme se na jídlo!:D
Lyndě sice bylo 63, ale rozhodně na to nevypadala, ani se tak nechovala:) Byla a je oficiálně mojí třetí babičkou. Zkrátka jí zbožňuju, píšeme si pořád skoro každý týden mejly:)
Má dvě dcery a jednoho syna, ale blízko bydlela jen jedna-Katie, která má nejskvělejšího a nejroztomilejšího syna- Alfieho! Byl u nás jednou do týdne na den a občas i přes víkend:) Bylo super sledovat ty pokroky během roku. Když jsem přijela byl mu 1 a čtřičtvrtě, v lednu 2:) Ze začátku neuměl skoro pořádně mluvit a na konci už na mě vždycky volal: Nisa, Nisa, play, play. To byl singál, abych si s ním šla hrát..většinou jsme se honili po baráku:D a tak dál:)
zase od něčeho upatlaný:D
První půl rok jsem bydlela s rakušankou, pro všechny mé přátelé a rodinu: lízalka:D neptejte se proč..anyway jsme si nesedly:D Nenáviděla jsem jí. Byla jsem na ní doslova alergická:D Nesnášela jsem, jak mluvila (její německý anglický přízvuk mě zkrátka iritoval a po půl roce mluvila pořád stejně!), nesnášela jsem její černý mastný dredy, nesnášela jsem, jak pořád zdůrazňovala, že je vegetariánka a její sestra veganka.. (nic proti nim nemám..ale mě by na ní vadilo úplně všechno). Nebudu tu vypisovat výčet konfliktů a hádek, ale konec ledna jsem opravdu netrpělivě očekávala!:D Po půl roce se k nám nastěhovala norka Sara, která před tím nebyla spokojená se svojí rodinou a skoro každý večer byla u nás:) Od února mi v Anglii nastalo to nejlepší období..ve škole jsem se pořádně chytala, testy zvládala, kamarády už jsem měla a doma jsem měla skvělou sestru, která byla taky health freak:) atd..
Škola:) chodila jsem do sixth form, což je vlastně jako u nás septima a oktáva (třeťák, čtvrťák). U nich year 12, year 13. Já chodila do 12. Měla jsem si vybrat 4 předměty- ano měla jsem jenom 4 předměty celý rok:D Já si vybrala- English language- což bylo převážně rozebírání textů, Applied Business- to byl super předmět, pracovalo se hlavně na počítačích. Na začátku jsme si "založili" vlastní business a postupovali jsme úplně stejně jakoby to bylo doopravdy, registrace, cash flow, nákup vybavení, produkty atd..všechno samozřejmě virtuálně:D vypadalo to tak, že v pátek byl vždycky deadline, kdy jsme učitelovi odevzdávali týdenní práci a on nám jí v pondělí vrátil opravenou. No..realita byla taková..že jsme se od pondělí do středy flákali, bavili se, dělali naprostý blbosti..dokonce mě a kamaráda jednou vyhodili ven za nonstop smích:D No a ve čtvrtek jsme všichni ve stresu dodělávali týdenní práci:D
Produktivita!!:D
Další předmět byl ze všech nejtěžší a dal mi opravdu zabrat..Psychology! Tenhle předmět měla i Sara..a po první hodině jsme se normálně rozbrečely..Rozuměly jsme mu každý pátý slovo...Ale popraly jsme se s tím a zvládly to. Myslím, že tady se rozšířila nejvíc slovní zásoba o takovou..no ne moc používanou angličtinu, protože Bibbles (učitel) prostě používal knižní slova. Plus samozřejmě psychologická zásoba. Učivo mi nakonec trošku pomohlo k maturitě, sice jenom minimálně, ale přece:)
Dalším předmětem byla němčina, kterou jsem měla s rodilým mluvčím sama jednou za týden. Ze začátku to byla chuťovka- aneb rychlé přepínání jazyků -aj-němčina a přeložit si to v hlavě do češtiny. Ale po čase už si to mozek překládal jenom do angličtiny, lenoch:D ale pomohlo mi to..do doby, kdy jsem přijela do Čech a dělala srovnávačky z němčiny..:D
V lednu jsme měli první zkoušky, které byly ze všeho kromě němčiny a English- to jsem jenom odevzdávala práci. Výsledky nebyly zrovna hvězdný, ale ty květnové už byly mnohem lepší:)
A teď konečně jídlo!
Měla jsem buď štěstí nebo si mě Lynda vybrala kvůli mé lékařské zprávě v přihlášce (problémy se žaludkem,žádná mastná jídla, 2x hospitalizace na gastru). Lynda zkrátka vařila...bez chuti a dietně. Aneb vařená zelenina, dušené maso nebo ryba z trouby..Říkate si..no to je super!:D no tak jsem hladověla. Pořád :D Večeře byla většinou v pět..proto se říká čaj o páte..protože angličané říkají večeři tea! V americké angličtině je to dinner (nebo supper). Tak čaj o páte neznamená šálek čaje,ale tu večeři:D
Do toho jsem začala mít problémy ze žaludkem a první půl rok zkrátka nebyl nic moc, ani co se téhle oblasti týče. Druhý půl rok, někdy po těch Vánocích se Lynda rozhodla zhubnout a tak najela na Detox diet, já i v té době má nová ségra Sara jsme do toho šli s ní. V Detox diet- se nejedlo maso, nejedla pšeničná mouka, mléčné výrobky atd. V tuhle dobu jsem se toho hodně naučila o tom, co vlastně strava je..proteiny, sacharidy, tuky. Tuky bylypro mě a Saru v tu dobu zlo. Měsíce ubíhaly a my se staly posedlý..pořád jsme se bavily o jídle, o cvičení..Hledaly jsme zdravý recepty, ale nikdy jsme si je vlastně, ani neuvařily...
Až na zdravý popcorn, který jsme pojídaly u Vampire Diaries!
Já objevila na internetu produkty Walden Farms, což je vlastně..no chemie:D Jednalo se o například o sugar,fat,calorie free čokoládový syrup, spread nebo i arašídové máslo..(bez kalorií..:D) nám to chutnalo jako hevaen..protože jsme věděly, že je to guilt free:D ve skutečnosti to byl nechutný chemický humus, který měl takový kovový dojezd v ústech.
Ale myslím, že přes celou tuhle posedlost jsem se dostala, tam kde jsem teď a každý nějak začíná ne?:)
Ale pro představu jídelníček:
sn: hrstka ovesné kaše s mandlovým(rýžovým nebo ovesným) mlékem, banán
sv: 2 fíky, 2 datle,pár mandlí
ob: tak 4 rice caky s hummusem, jablko
sv (totálně hladová): 2 oat cakes
ve: většinou uzený losos, trošku krevet, půlka půlky papriky a půlka avokáda
po večeři jsme se se Sarou dojídaly nějakým ovocem, většinou Mango..(proto ho teď nesnáším:D)
Bylo to málo a my nehrešily..nikdy, ani trošku. Za celých skoro pět měsíců jsem nedotkla něčeho nezdravého..zkrátka posedlost,jak má být. A to jsem,ani drasticky nehubla..maximálně tak kilo.
Takže dovedete představit, jak pochroumaný metabolismus jsem tehdy měla..cvičila jsem, ale po hrozně krátké chvilce jsem nemohla.
Ale v tu chvíli jsem tam byla šťastná, hladová, ale to mi náladu moc nekazilo.
29.března jsem odjela na skoro tři týdny do Ameriky za přítelem!
Takže jsem měla tu možnost poznat do detailu obě dvě kultury, protože jsem bydlela v jeho skvělé host-rodině a dokonce jsem se byla podívat i na jeden den ve škole.
USA je zkrátka úplně jiná..úplně. Znala jsem jí přece jenom z filmů a vyrpávění, ale co se nezažije..:) Přítel bydlel v Ravenně, v Ohiu. Cesta tam byla dloouhá a byla to moje první dlouhá samotná cesta (nepočítám Thajsko s rodiči). Manchester- Londýn- Chicago- Akron. Chicago...je obrovský letiště! Dokonce mezi terminály jezdí vlaky:D
Cestu jsem zvládla, ikdyž jsem nespala asi 26 hodin:D ale pocit vidět přítele po 7 měsících skypování..obejmout ho. No nepopsatelný:)
Tři týdny v Americe utekly jako voda, ale stihla jsem toho spoustu. Jet k niagárským vodopádům, seznámit se celou rodinou (obrovskou)..atd:)
Niagáry v noci:)
Já, zmrzlá:D
Host bráška přítele..monkeyman!
Po návratu zpátky do Anglie mi zbýval měsíc a půl! Měsíc, který jsem si hodlala užít naplno..počasí mě vyslyšelo a začala být vedra. Všechno by bylo fajn..do té doby než jsem dostala snad nejhorší věc. Střevní "bug". -v překladu střevní brouk-chřipka. Tři dny v kuse jsem v sobě nic neudržela, ani vodu. Takže po třech dnech, kdy mi místní doktorka řekla : "oh, you'll be fine in a few day, it's just a little bug!" No, tak jsem z té maličké chřipky dostala "water infection". A aby můj pobyt byl full experience of the UK, musela jsem taky zažít britskou nemocnici, kde jsem ,s obrovskými křeči v ledvinách, seděla asi tři hodiny v čekárně! Nakonec jsem dostala antibiotika, plechovku coly a jela se pokusit spát domů. Po pár dnech hrůzy jsem byla už naštěstí zdravááá!
A začalo mi docházet, že jedu domů. Že tenhle ráj skončí. Začalo mi docházet, že přijedu do Čech, kde budu muset udělat srovnávačky za celý školní rok.. A taky se začalo tak tři týdny před odjezdem brečet:D U všeho..:D Já a Lynda jsme stály v kuchyni a řešily zase nějakou britskou televizní blbost..a z ničeho nic obě dvě histerák. Večery se Sarou snad radši, ani zmiňovat nebudu:D Začal poslední týden, poslední večery s kamarády, se Sarou, s Lyndou..Chtěla jsem být zkrátka se všemi a protáhnout každou minutu ..
Myslím, že každý zaměstananec letiště si bude pamatovat ubrečenou blondýnku s řasenkou až na bradě..:)
To, že se mě snad každý na letišti ptal, co se děje, povídali si se mnou..vyprávěli mi jejich příběhy..to je zkrátka něco,co v Čechách nemáme. Na zastávce se s vámi nikdo nezačne jen tak bavit, když se na něj usmějete, v obchodech vám nikdo neřekne "all right love?", autobusák vám nedá poloviční, když ví,že vám už 15 dáávno bylo, nikdo nebude tak obětavý, když táhnete 25kilový kufr, kytaru, batoh a kabelku..
Kdo nezažil, nepochopí..Anglie má svoje kouzlo a je tak jiná. Jak sami řikají "down there in Europe"-nepatří do Evropy, to můžu potvrdit!;)
Pokud máte možnost vycestovat na delší dobu, neváhejte. Je to doslova life-changing. Za ten rok ze změníte (k lepšímu!), poznáte novou kulturu, nové lidi, nové zvyky..ten jazyk už je jenom třešničkou na dortu;)
Za mě- nejlepší půl rok života první půl rok nepočítám, neměla jsem se tam dobře.
A ten strach ze stestku..je pochopitelný a že stesk je opravdu velký první měsíc. Ale v dnešní době technologií je to mnohem snažší. Neztratila jsem mé české přátele, ani přítele..jde to;)
Tak snad se někdo prokousal až do úplného konce!!
A pokud máte technické otázky..balení,agentura,škola..atd, šup sem s nima!
D.
xxxxxxxxx
.jpg)
.jpg)
